Plaveme v hloubce 8 m v úzké skalní soutěsce, kam se díky vysokým skalám dostane slunce jen na pár hodin denně. Ve štěrbinách balvanů odpočívají pstruzi a my se kocháme viditelností dosahující dvaceti metrů. Potápěčská lokalita je téměř dokonale schovaná mezi skalami v lesích. Jsme ve Švýcarsku v řece Maggia.

Jsme v zátoce Dalnye Zelentsy na severním pobřeží poloostrova Kola a plavíme se na expediční lodi Karteš Barentsovým mořem.
Cílem naší plavby (za dobrého počasí) je přírodní rezervace Sedm Ostrovů. Celkem tedy musíme tam i zpět překonat vzdálenost 240 km.

Balení na potápěčskou akci bude jednodušší. Určitě znáte ten pocit, když stojíte před sbalenou taškou nebo bednou, koukáte do kufru auta nebo jedete na letiště a přemýšlíte, jesli máte s sebou vše, co budete potřebovat.

V polovině ledna začala další etapa průzkumu dna Vltavy v Praze v okolí Karlova mostu. Po letech 2010 a 2011, kdy jsme mapovali a dokumentovali zbytky základů Juditina mostu na levém břehu řeky (u Malé Strany), se naše pozornost letos posunula na pravý břeh.

Proud řeky mě pomalu nese podél břehu. Ve větvích stromů spadlých do vody se mihotají zlaté parsky podzimního slunce a v tom si uvědomím, že se přes ty větve a paprsky dívám na obrovskou štiku.

Cesta technického potápění vám takové nové obzory otevře. Vím dobře, o čem hovořím. Sám jsem si ještě před dvaceti lety nedovedl představit, že bych se vláčel pod vodou s více než jednou láhví a pak někde visel dlouhý čas na dekompresi.

Náš pobyt v Rusku za polárním kruhem už se přehoupl za polovinu, každý den vyplouváme na Bílé moře a užíváme si jeho jedinečnost. Dnes si pod vodu beru fotoaparát s makro objektivem. A daří se hned od zanoření.