„Jsou to blázni! Tahat s sebou tolik láhví, střídat je pod vodou, lézt do hloubek a pak se nudit na dekompresních zastávkách! To by mě nebavilo,“ řekne vám mnoho sportovně rekreačních potápěčů. Přesto ale i oni mohou jednoho dne dojít do bodu, kdy budou chtít objevovat nové obzory a hledat nové výzvy. Těmi novými výzvami mohou být neznámé potápěčské lokality, nebo zcela nové možnosti objevování i na již známých místech. A to většinou znamená jít hlouběji.

Cesta technického potápění vám takové nové obzory otevře. Vím dobře, o čem hovořím. Sám jsem si ještě před dvaceti lety nedovedl představit, že bych se vláčel pod vodou s více než jednou láhví a pak někde visel dlouhý čas na dekompresi. Jenže jak šel čas, cítil jsem potřebu rozvíjet se, učit se novým věcem, ale hlavně objevovat nové a nepoznané. Dnes jsem instruktor trenérem technického potápění.

Co to vlastně je to technické potápění?

Většina výukových systémů přístrojového potápění definuje technické potápění jako potápění, při kterém potápěč dýchá více směsí během jednoho ponoru, často je ve větších hloubkách než 40 m a zpravidla v dekompresním režimu. Podobně se ale výcvikové systémy shodují na definici toho, co není technické potápění, tedy překračování hloubkových limitů sportovního potápění bez náležitého tréninku a odpovídajícího vybavení. A právě tréninku a vybavení pro technické potápění  bych se v tomto článku rád věnoval podrobně.

Výstroj

Srovnáte-li vybavení sportovně rekreačního potápěče a technického potápěče, budete mít pocit, že ta na technické potápění je na první pohled tak nějak složitější. To je ale omyl. Je jen obsáhlejší, neboť hlavní systémy jsou z bezpečnostních důvodů zdvojené. Právě proto, mají techničtí potápěči na zádech dvě láhve, na nich dvě automatiky a na rukou dva počítače. V případě problému, tak mají možnost bezpečně ukončit ponor, i když jim jeden systém přestane fungovat. Výstroj technického potápěče je podle mého názoru jednodušší, ergonomičtější a (rekreační potápěči prominou) logičtější. Její konfigurace je z velké části standardizovaná. Vychází totiž z mnohaletých zkušeností komunit technických potápěčů a průkopníků jeskynního i vrakového potápění. U té části výstroje, která by mohla hrát roli v součinnosti dvou potápěčů (např. v nouzové situaci) najdete shodu v konfiguraci u technických potápěčů nezávisle na výcvikovém systému. To je standardizace vzájemná. Jako příklad můžeme uvést konfiguraci automatik na ventilech dvojčete. Osobní standardizací rozumějte konfiguraci výstroje, která nehraje roli při vzájemných činnostech v potápěčském týmu. Příkladem může být to, zda nosí potápěč dvě stage/deko láhve vlevo nebo jednu vlevo a druhou vpravo

Popis specifické výstroje obvyklé pro technické potápění s otevřeným dýchacím okruhem

Dvojče  –  dvě láhve, každá s vlastním ventilem, spojené můstkem s izolátorem (ventilem, který umožňuje láhve od sebe oddělit a v případě nouze tak zachránit polovinu aktuálního množství dýchací směsi.

Hlavní automatika – první stupeň, 210 cm dlouhá středotlaká hadice s druhým stupněm, inflátorová hadice kompenzátoru vztlaku.

Záložní automatika – první stupeň, 80 cm dlouhá středotlaká hadice s druhým stupněm, inflátorová hadice suchého obleku, tlakoměr.

Stage/dekompresní tlakové láhve s automatikou, tlakoměrem, správným uchycením a správným označením. Láhve mohou být chápány jako postupové (např. v jeskyni a pak v nich bývá stejná dýchací směs jako ve dvojčeti na zádech) nebo dekompresní, ve kterých bývá kyslíkově sytější směs určená pro akceleraci dekompresních zastávek.

Křídlo, zádová deska a postroj. Kompenzátor vztlaku musí odpovídat hloubce a použité výstroji. V kombinaci se zádovou deskou (back plate) a vhodným postrojem umožňuje kromě kontroly vztlaku i nesení stage/deko láhví.

Dvě nezávislé informace o hloubce, času a dekompresi – může být kombinací hloubkoměrů, hodinek, počítačů, tabulkou s dekompresními informacemi.

Argonové napouštění suchého obleku – zejména pro potápění s trimixem (směs kyslíku, dusíku a helia).

Výcvikové systémy nabízejí různé úrovně kvalifikací technického potápění. Každá úroveň má své vstupní předpoklady, tréninkovou náplň a limity, v rámci kterých se s příslušnou kvalifikací budete moci potápět. Jednotlivé úrovně tréninku, které zde popisuji, jsou kurzy výcvikového systému PADI, ve kterém technické potápění vyučuji a který mi dává prostor pro precizní a individuálně zaměřený trénink pokročilých rekreačních potápěčů toužících po nových výzvách. Vaše motivace může být různá. Ti, kteří milují vraky potopených lodí, začnou mnohdy přemýšlet o těch vracích, které leží hlouběji. Hlavou jim vrtá, v jakém asi ty hluboké vraky jsou stavu, když se k nim potápí tak málo lidí. Na hluboké ponory není třeba hledět jako na něco výrazně nebezpečnějšího než jsou mělké ponory. Pravdou samozřejmě zůstává, že čím jste hlouběji, tím je manévrovací prostor pro řešení nouzové situace užší. Ale právě důkladný trénink a odpovídající výstroj vám pomohou udělat i z opravdu hlubokých ponorů bezpečnou záležitost. Respekt a zodpovědný přístup jsou na místě. Jestliže máte základní potápěčskou kvalifikaci a alespoň 50 ponorů, tak mi věřte, že nejnebezpečnější část vašeho potápěčského života již máte za sebou.

DISCOVER TEC DIVING – zkušební ponor s výstrojí technického potápěče je jednorázový zkušenostní program, během kterého se seznámíte s výstrojí, technikami i filozofií technického potápění. Je to lekce určená zejména těm, kteří si chtějí před účastí v kurzu technického hloubkového potápění nezávazně vyzkoušet o čem to vlastně je. Pro účast v lekci musíte být starší 18 let, mít základní potápěčskou kvalifikaci a alespoň 10 ponorů nad rámec kurzu. TEC 40 – kurz pro nováčky v technickém potápění. Číslo 40 v názvu kurzu znamená max. hloubku, do které vás tato certifikace opravňuje potápět. Výuka na úrovni kurzu Tec 40 zahrnuje plánování a provádění ponorů s technickým vybavením v režimu s omezenou dekompresí (do deseti minut) s více dýchacími směsmi během ponoru. Maximální poměr kyslíku v dekompresní směsi je 50%. Kurz obsahuje teoretické lekce, praktický nácvik, jednu lekci v kontrolovaných podmínkách nebo v bazénu a 3 další ponory na otevřené vodě. Vstupními předpoklady jsou min. věk 18 let, pokročilá potápěčská kvalifikace (AOWD), Nitrox kvalifikace a zkušenost alespoň 30 ponorů nad rámec kurzů.

TEC 45 –  Výuka technického potápění na této úrovni navazuje na kurz Tec 40. Účastníci se učí plánovat a provádět vícestupňové akcelerované dekompresní ponory do hlouby až 45 metrů za použití 2 dýchacích směsí. Rozsah kurzu je podobný jako u předchozího – teoretické lekce, praktický nácvik, jednu lekci v kontrolovaných podmínkách, nebo v bazénu a 3 další ponory na otevřené vodě. Vstupními předpoklady jsou min. věk 18 let, potápěčské kvalifikace RD, Nitrox, TEC 40 a zkušenost alespoň 50 ponorů nad rámec kurzů.

TEC 50 – kurz obsahující teorii a 4 ponory, který obsahově navazuje na znalosti a dovednosti získané v kurzech Tec 40 a Tec 45. Tento kurz je nejvyšší kvalifikací pro technické hloubkové potápění s využitím vzduchu, nitroxu a kyslíku jako dýchacích směsí při ponorech do 50 m. Podmínkou pro účast je minimální věk 18 let, kvalifikace RD a TEC 45 a zkušenost alespoň 100 ponorů nad rámec kurzů. Stanete-li se technickými hloubkovými potápěči a budete-li mít po čase chuť zkoumat ještě větší hlubiny, nezbude vám nic jiného, než k běžné dýchací směsi kyslík + dusík přidat ještě helium. Takové směsi se říká trimix.

Kurz TEC TRIMIX 65 zahrnuje plánování a provádění ponorů v režimech s akcelerovanou dekompresí do hloubek 65 metrů s více dýchacími směsmi během ponoru a s trimixem (s minimálním obsahem 18% kyslíku) jako dýchací směsí na dně. Z praktických dovedností a činností pod vodou už se v trimix kurzech nic nového nenaučíte, ale rozšíříte si znalosti a naučíte se plánovat ponory s ohledem na přítomnost hélia v dýchací směsi.

Kurz TEC TRIMIX (někdy také full trimix) vás vezme na ostrou hranu technického hloubkového potápění, otvírá dveře do panenských hloubkových ponorů na potápěčských místech, které vidělo – pokud vůbec – jen pár potápěčů. Kurz rozšíří vaše dosavadní znalosti a dovednosti o problematiku dýchání hypoxických směsí. Samostatnou kapitolou v technickém potápění je jeskynní potápění.

Potápění v zatopeném podzemí, jakým může být přírodní jeskyně nebo např. zatopený důl či jiné dílo lidských rukou, je velké dobrodružství. Pokud vás jeskynní potápění láká a máte k němu motivaci, musíte nejdříve projít výcvikem na otevřené vodě (minimálně kurzy TEC 40 a TEC 45) a mít velmi dobrou úroveň potápěčských dovedností. Pak se můžete vydat prostřednictvím kurzů CAVE DIVER a TEC CAVE DIVER vstříc novým dobrodružstvím. Všechny výše uvedené výukové programy jsou postaveny pro potápění s otevřeným dýchacím okruhem. O potápění s uzavřeným dýchacím okruhem, tzv. REBREATHEREM si povíme něco zase jindy.