Plaveme v hloubce 8 m v úzké skalní soutěsce, kam se díky vysokým skalám dostane slunce jen na pár hodin denně. Ve štěrbinách balvanů odpočívají pstruzi a my se kocháme viditelností dosahující dvaceti metrů. Potápěčská lokalita je téměř dokonale schovaná mezi skalami v lesích. Jsme ve Švýcarsku v řece Maggia.

Kanton Ticino se nachází v jižní části Švýcarska. Oblast Valle Magia je poměrně velkým horským údolím plným protikladů. Na jedné straně město Locarno s nadmořskou výškou necelých 200 m, kde řeka Maggia ústí do jezera Lago Maggiore a na druhé straně o nějakých 50 km dále vesnička Fusio s přehradou v nadmořské výšce 1.461 m. Nejvyšší horské vrcholy ležící bezprostředně podél údolí řeky se tyčí do výše okolo 3.000 m n. m. Dole u jezera rostou palmy a o 40 km po silnici dál dojedete údolím Val Bavona k ledovci na Basodino v nadmořské výšce 3.272 m n. m.

Dolní tok řeky v údolí Valle Magia je poměrně široký a mělký. Řečiště je plné oblých kamenů a nabízí bezpočet míst vhodných ke koupání. Údolí je zde široké několik kilometrů a z kolmých skal padají několik stovek metrů vysoké vodopády. Výše proti proudu navazuje údolí Val Lavizzara, kde je říčka již menší se strmějšími skalnatými břehy. Průtok vody v řece může být regulován přehradou na horním toku. V období silných dešťů může průtok vody v řece narůst až 7.000 krát oproti běžnému stavu. Stejně jako v ostatních horských řekách je i v Maggii možnost potápění silně závislá na počasí.

Potápěčských lokalit tu není mnoho a jsou celkem dobře schovány mezi skalami a stromy. Potápění je možné i v přehradě na horním toku, ale většina lokalit zde na své objevení asi teprve čeká. Hráz přehrady je vysoká 130 m a zadržuje 63 milionů m³ vody.

Přijíždíme na lokalitu. Úzkou pěšinou v malém lesíku postupně nanosíme všechno vybavení na břeh řeky. Je krásný slunečný den a ještě zhruba dvě hodiny to bude trvat, než se slunce dostane tak vysoko, aby osvítilo soutěsku mezi skalami. Oblázková pláž je na slunci od rána do odpoledne, takže je nám jasné, kde bude piknik a grilování mezi ponory.

V místě vstupu je maximální hloubka kolem dvou metrů. Postupujeme pomalu proti proudu a přes malou mělčinu se téměř proplazíme do skalní soutěsky. Voda má asi 14° C a viditelnost odhadujeme na 20 m. Pomalu plujeme soutěskou. Členité dno je asi v 8 m a skály se točí doprava i doleva. Šířka soutěsky není víc, než 10 m. Užíváme si paprsky slunce, které se pod námi sbíhají a mihotají na dně. Ačkoli soutěska měří na délku asi jen 100 m, trávíme v ní téměř 50 minut. Dál proti proudu se dno začíná terasovitě zdvihat a po chvíli se namísto plavání brodíme ve vodě jen asi metr hluboké. Před námi je úsek mělké vody s většími i menšími balvany. Mezi některými jsou zaklíněné obrovské kmeny stromů. Při pohledu na ně si uvědomuji, jakou má ta malá horská říčka asi sílu při jarním tání. Chvíli přemýšlíme, zda jít dál, protože kameny kloužou a vodou se jde s láhví na zádech těžko. Kamenitý mělký úsek se táhne asi 200 m a pak se stáčí doleva, takže nevidíme, jak řeka pokračuje za ním. Zvědavost a chuť podívat se dál ale nakonec zvítězí. S ploutvemi v jedné ruce, foťákem v druhé a s láhví na zádech poskakuju přes kameny. Někde zjišťuji, že tudy cesta nevede a vracím se zpět, abych to zkusil jinudy. Kousek se musím brodit, některé balvany přelézt a v jednom místě dokonce prolézt malým tunelem pod balvany. Těch 200 m nám trvá skoro 20 minut. Ke konci je ve skalnatém dně vymleté malé koryto, takže se dají nasadit ploutve a plavat.

Konečně jsme tu. Před námi se otevírá malá říční tůň o délce 40 m, do které na druhém konci padá malý vodopád. V duchu si říkám, jak úžasné je toto místo skryté mezi skalami. Voda v tůni je stejně průzračná jako na první lokalitě, ale při pohledu dolů je dno temnější a vzdálenější. Vypadá to na větší hloubku, než v řekách bývá, takže vypouštím vzduch z křídla a pomalu klesám. Sestoupím až na dno a na hloubkoměru mám 19 m. Zdvihnu hlavu, dívám se nad sebe a uvědomuji si, že celá ta tůň je v tvrdé skále vymletá tím vodopádem, který asi za deštivého počasí nebo na jaře umí pořádně zesílit. Užíváme si ponor v této části a pak se stejnou cestou přes kameny vracíme do soutěsky, abychom se po dvou hodinách vynořili na pláži. Lezeme z vody a nahlas se ujišťujeme, jak je dobře, že jsme se rozhodli prozkoumat řeku tak daleko, jak to na tomto místě šlo.