Proud řeky mě pomalu nese podél břehu. Ve větvích stromů spadlých do vody se mihotají zlaté parsky podzimního slunce a v tom si uvědomím, že se přes ty větve a paprsky dívám na obrovskou štiku. Naprosto nehnutě visí asi metr a půl pod hladinou a téměř si nás nevšímá. Před chvílí jsme se zanořili a ještě netušíme, že za devadesáti minutový ponor v mělké hloubce řeky těch štik potkáme ještě asi deset.

Drift dive
Je krásný slunečný den a my se chystáme na břehu na ponor v mírném proudu řeky. K plánovanému místu výstupu z vody to máme něco málo přes kilometr. Voda je prosvětlená sluncem a má zeleno hnědou barvu. Pár okamžiků od zanoření narážíme v hloubce 5 m na první zbytky navigace a cesty, která vedla podél řeky v dobách, kdy nebyla výška hladiny regulovaná jezem u elektrárny. Kolmou stěnu navigace tvoří pevné otesané trámy, které tvoří asi 1,5 m vysokou stěnu. Šířka navigace je několik metrů a její horní vodorovný povrh je poskládán z kamenů. Toto dílo, které je už asi 80 let pod vodou je samo o sobě zajímavostí, která stojí za ponor. Není to však jediné lákadlo této lokality.Na několika místech jsou ze břehu do vody spadlé veliké stromy a v jejich větvích nachází útočiště mnoho ryb. Kromě hejn malého potěru a okounů jsou to hlavně velké štiky. Při pohledu na jejich mohutná těla přemýšlím, kdy jsem naposledy viděl tak velkou štiku. Naše přítomnost je příliš neruší a většinou se ani nehnou, když okolo nich v mírném proudu proplujeme.

Podél dřevěné stěny navigace, která vystupuje ze dna tvořeného kamínky a oblázky, potkáváme několik raků. Jsou to raci signální (Pacifastacus leniusculus), kteří jsou mohutnější než např. rak říční. Rak signální, který může být až 15 cm dlouhý, je v Evropě invazním druhem původem ze severní Ameriky.

Pokračujeme dál a vyhledáváme místa prosvětlená paprsky slunce. Viditelnost je asi 8 m. Průměrná hloubka ponoru se pohybuje mezi 5 a 6 m. Teplota vody je 14° C. V druhé polovině ponoru začíná být dno řeky i břeh členitější a hloubka místy klesne až k 10 m. V členitém skalnatém říčním korytě nacházíme množství tunelů a malých jeskyněk. Některé z nich jsou tak úzké, že jsou to jen jakási okna, kterými se nedá proplout, jiná jsou dost široká na to, aby se do nich vešel potápěč s výstrojí. Skály i balvany jsou v těchto místech porostlé velkými koloniemi mlžů. Pokračujeme dál a u ostrova připlouváme ke zbytkům domu. Byla to malá prádelna, která kdysi stávala na břehu řeky. Stejně jako cesta i navigace, skončilo i toto stavení pod hladinou řeky a dnes je atrakcí pro potápěče. Střechu již dům nemá, ale obvodové zdi stojí celé a okenní i dveřní prostor je objektem mnoha fotografů. Po 96 minutách připlouváme k místu, kde máme naplánovaný výstup z vody. Máme za sebou nádherný ponor.

Skalnatá soutěska
Dalším zajímavým místem řeky Traun je skalnatá soutěska u malého vodopádu. Tato lokalita je vzdálená asi kilometr od předešlé, ale viditelnost zde bývá výrazně lepší. V zimě není neobvyklé dohlédnout 15 až 20 m daleko. Přístup je poměrně náročný. Kromě toho, že potřebujete někoho znalého, aby vám ukázal kudy, budete pravděpodobně potřebovat i další nepotápěčské vybavení, abyste se dostali do vody, ale hlavně z vody. Soutěska je malá. Na délku má asi 80 m, široká je 6 – 15 m a maximální hloubka nepřevyšuje 9 m. Při zvýšeném průtoku vody v řece při deštivém počasí je jakékoli potápění nebo šnorchlování v soutěsce nemožné, neboť je proud příliš silný. Vhledem k popsaným okolnostem doporučuji „odlehčit“ výstroj a vzít 10 l. nebo max. 12 l. láhev. Od roku 2001 jsem sem jezdil jednou až dvakrát do roka šnorchlovat. Byl to vždy úžasný zážitek